Infrapanely

Infrapanely jsou zařízení, která slouží k vytápění objektů pomocí infračerveného záření (tzv. sálavý způsob vytápění). Tepelná energie se formou elektromagnetického záření přenáší na okolní tělesa, kde se po dopadu přeměňuje na teplo. Vzduch je ohříván teprve sekundárně od okolních předmětů. Na stejném principu je například distribuováno teplo ze slunečního záření. Rozdílný je princip tzv. konvekčního vytápění, kdy je ohříván primárně vzduch a od něj další předměty.

V praxi se oba způsoby vytápění (sálavý, konvekční) prolínají a důležitý je poměr, v jakém jsou oba principy zastoupeny. Sálavý panel dosahuje podle typu zařízení určité provozní teploty, což má za následek částečné ohřívání vzduchu. Poměr sálavého tepla ke konvekčnímu je cca 80 % ku 20 % (stropní panely). Poměr sálavé a konvekční složky ale podstatně ovlivňuje poloha topného zařízení. Panely umístěné na zdi mají vyšší složku konvekce – cca 50 %.

Princip funkce infrapanelů

Infrapanely se principem liší od běžného teplovodního vytápění i přímotopů – nepracují s vyhříváním topného tělesa, jež předává teplo vzduchu, který se pak prouděním šíří v interiéru, ale využívají infračervených vln, které produkuje elektrický topný panel. Celý prostor před infrapanelem je prozařován infračervenými vlnami tak, jako například prostor před obrazovkou ozařují její světelné paprsky. Účinkem infračerveného záření je ohřívání předmětů a stěn místnosti, na něž dopadají, a teprve následně se od těchto předmětů ohřívá vzduch.

Navzdory prezentaci infrapanelů jako převratné novinky jde o princip, jehož počátky lze najít v 60. letech minulého století, kdy byl využíván pro lékařské účely – infračervenými zařízeními byly osazovány například inkubátory pro předčasně narozené děti, později nacházely infrapanely uplatnění při ohřívání dílen nebo různých průmyslových provozů.

O funkčnosti infrazařízení není po desetiletích pochyb, novinkou je ale současný trend prosazovat je jako zdroj topení v domácnostech. Právě ten vyvolává řadu otázek. Cestu do interiérů má panelům usnadnit i design – prodávají se v podobě nástěnných obrazů apod., což je ovšem další spornou otázkou: opravdu je vhodné topit výtvarným dílem?

V propagačních materiálech se často mluví o padesáti, někdy dokonce šedesátiprocentní úspoře nákladů za topení. Většinou ale v textu není uvedeno, vůči kterému typu topení dospívají autoři k takovému číslu, natož aby byl „argument“ podpořen nějakou serióznější analýzou a výpočtem.

Typy infrapanelů

Infrapanely  lze rozdělit do skupin podle povrchové úpravy (kov se speciální úpravou, sklo, kámen), podle umístění (stropní, na stěnu) nebo podle teploty (nízkoteplotní, vysokoteplotní). Na stejném principu jako infrapanely pracují také tzv. infrasloupy, které je možné umístit do prostoru. Sálavé panely se mohou stát součástí posuvných topných stěn, popř. součástí nábytku.

Pro obytné prostory jsou určeny nízkoteplotní infrapanely  s povrchovou teplotou do cca 100 °C, pro nebytové prostory (např. průmyslové objekty) se využívají panely vysokoteplotní. Nízkoteplotní panely mají většinou příkon v intervalu 100–1 000 W. Pokud je zařízení opatřeno povrchem s velmi nízkou tepelnou vodivostí povrchu, může panel mít příkon vyšší. Příkon vysokoteplotních panelů se pohybuje do hodnoty 3 600 W a tomu odpovídá vysoká teplota povrchu (může překročit 300 °C).

Výhody infrapanelů

Infravytápění má nízké pořizovací náklady, zejména s ohledem na nenáročnou montáž. Provozní náklady jsou v porovnání s ostatními druhy vytápění elektřinou nejnižší. Podmínkou pro úsporný provoz je zděná, popř. zateplená panelová stavba s bezproblémovou hydroizolací. Pokud je infravytápění hlavní vytápěcí systém domácnosti, může odběratel elektřiny využít zvýhodněný tarif.

Infravytápění nastoluje v místnostech specifické mikroklima. Minimální cirkulace vzduchu snižuje víření prachu, což je vhodné zejména pro alergiky a citlivé jedince. Vyšší teplota podlahy a rovnoměrná distribuce teploty v místnosti je většinou vnímána jako komfortní, záleží však na individuálním pocitu.

Nevýhody infrapanelů

Hlavní nevýhodnou infrapanelů je tzv. stín, který vzniká za překážkami. V případě umístění panelu na stropě se do stínu dostávají např. prostory pod stolem, při umístění na stěně se tvoří stín za nábytkem či sedací soupravou. Pokud je zapotřebí vyhřát vychladlé prostory, infrapanely musí nejdříve infrapanel vyslat do okolí dostatek energie, aby došlo k tzv. nasálání okolí. Je nutné počítat s určitou dobou náběhu. Pro infravytápění také platí, že nedochází k ohřívání vedlejších místností (např. otevření dveří do chladnějšího prostoru).

Stropní nebo stěnový infrapanel

Stropní a stěnové infrapanely vypadají na první pohled jako stejná topná tělesa, která ve skutečnosti mají celkem podstatné rozdíly ve vytápění. Stropními infrapanely není možné vyhřát celou místnost rovnoměrně, ohřívá se pouze podlaha a jen minimální část povrchu nábytku. Tímto způsobem dochází k ohřátí asi 40 % dostupného povrchu v místnosti.

Stropní infratopení je vhodné pro velké haly a sklady, vyznačují se výhradně sálavou tepelnou složkou bez vytváření konvekce (proudění)“, sděluje Pavel Charvát. V domácnostech se hodí do místností, které jsou svými rozměry spíše delší nežli širší a nejsou zde kladeny větší nároky na vytápění. Může se jednat například o schodiště, chodbu, koupelnu nebo jiné místnosti (např. prádelna).

Vaše komentáře:

Přidejte komentář