Třídění odpadu

Třídění odpadu je sběr jednotlivých druhů odpadu odděleně od ostatních. Znamená to, že jednotlivé materiální druhy odpadu se od sebe navzájem rozdělují, aby mohly být následně recyklovány a následně znovu využity. Důvodem pro třídění odpadů je právě možnost jejich dalšího využití a tedy šetření přírodních zdrojů.

Obsah článku

Odpad musí být super čistý

Do kontejnerů na směs plastů je možné kromě PET láhví vhazovat často také fólie, sáčky, plastové tašky, obaly od CD disků a mnoho dalších výrobků z plastů. Včetně obalů od potravin, pokud v nich nejsou zbytky jídla. Častým omylem je, že tyto plastové odpady musí být dokonale čisté. Nemusí. Drobné znečištění plastových obalů nevadí. Je však dobré mít na paměti, že mastnota a zbytky obsahu omezují recyklaci vytříděných obalů. A také znepříjemňují život obsluze dotřiďovacích linek. Problém je ale mastnota. Plastovou lahev od rostlinného oleje je potřeba pořádně vymýt. Do plastů patří tento obal až po pečlivém vymytí teplou vodou a přípravkem na mytí nádobí.

Polystyren do plastu nepatří

Patří. Ať už jde o termoobaly, do kterých vám v restauraci zabalí jídlo, nebo o výplně krabic pro spotřební elektroniku. Pozor ale na polystyren, který byl použit jako stavební izolace. Pokud je na něm omítka, pak do plastů nepatří a měl by se vyhodit jako stavební odpad.

Jak jsou na tom s tříděním odpadu Češi

Nejčastějšími odpady v českých domácnostech jsou papír (22 % z domovního odpadu), následuje plast (13 %) a sklo (9 %). Zbytek odpadu tvoří nebezpečný odpad (3 %), kompostovatelný kuchyňský bioodpad (18 %) a jiné odpady (35 %). Co se týká třídění, Češi nejčastěji třídí papír, následuje sklo, plasty a kovy.

Na nedostatek kontejnerů pro tříděný odpad si v Čechách nemůžeme ztěžovat. Máme jich totiž k dispozici více než 178 tisíc. Díky tomu se do třídění odpadu zapojuje 7 občanů z deseti, což není malé číslo. Přesto je ale objem komunálního odpadu stále větší a plánované snížení hmotnostního podílu komunálních odpadů ukládaných na skládky o 20 % do roku 2010 ve srovnání s rokem 2000 není plněn.

Jak se odpad třídí v Evropě

Přestože jsme ve třídění odpadu rok od roku lepší, za leckterými státy Evropy stále pokulháváme. Jedničkou v recyklaci je v Evropě Nizozemsko, kde se na skládkách zanechává pouze 5 % veškerého odpadu. I plány a požadavky Evropské unie jsou stále větší. Do roku 2020 by se k recyklaci měla dostat celá polovina komunálního odpadu.

Třídění papíru

Podíl papíru v množství odpadů, které vyprodukujeme, je zhruba 10–15 %. Papír se vyrábí z celulózových vláken, která se získávají ze dřeva stromů. Postupným chemickým procesem se získaná celulóza rozvlákňuje a následným sušením, lisováním a dalšími procedurami vzniká papír. Výjimečná vlastnost papíru je tak, že se jeho vlákno dá recyklovat až 6 krát, což dává dostatečně velký důvod pro jeho recyklaci.

Dalším důvodem je i fakt, že výroba papíru je energeticky velmi náročná. Pokud se ale papír vyrábí z vytříděného papíru místo prvotních surovin, je jeho výroba zhruba o 64 % méně energeticky náročná. Každá tuna recyklovaného papíru tak může ušetřit asi 14 stromů. Třídění papíru má proto v rámci třídění a recyklace své nezastupitelné místo.

Třídění skla

Podle některých odhadů každý z nás ročně vyhodí 20 kg skla. Toto množství se při recyklaci separuje na sklo barevné, které vyhazujeme do zeleného kontejneru a bílé (čiré), které patří do kontejneru bílého. Nepopiratelnou výhodou skla je fakt, že se dá recyklovat neomezeně, navíc se při jeho znovuzískávání při recyklaci významně šetří energie pro jeho výrobu. Sklo je v evropských domácnostech stále oblíbenějším vytříděným odpadem. Jen za rok 2008 vzrostl počet vytříděného skleněného odpadu o 65%. Nejlepšími třídiči skla jsou švédské a švýcarské domácnosti, kde je recyklováno až 95 % skla.

Třídění plastů

V třídění plastů se Češi řadí ke špičce evropského žebříčku. Plasty u nás třídí asi 70% občanů a podle výzkumu Eurostatu jsme roku 2007 vytřídili asi 46% všech plastů. Nejlépe jsme na tom s tříděním PET lahví, vytřídí se jich u nás zhruba 6 z 10. Vytříděné plasty jsou během procesu recyklace tříděny, část z nich je mechanicky zpracována a zbytek využíván pro zisk energie. Z recyklovaných plastů se pak ve finální fázi vyrábí např. umělé vlákno, které známe v podobě mikin či triček, fólie a plastové pytle, zátěžové koberce či interiéry aut, někdy plast může nahradit dřevo.

CO JE TO UPCYKLACE?

Rozdíl mezi upcyklací a standardní výrobou je v používaných materiálech. Standardní výrobní procesy většinou vyžadují nové suroviny. Ty je třeba někde získat. (Některé procesy dokáží využít i tzv. recyklátů.) Nicméně komerční výrobní proces pouze vytváří nové ekonomické hodnoty, které je možné skutečně zhodnotit až aktem samotného prodeje. Bez prodeje není komerční výroba nijak efektivní a představuje pouze zátěž. Hodnota produktu komerční výroby je měřitelná pouze penězi, které za své produkty utrží. Ty pak uhradí i investice do nových materiálů.

UPCYKLACE A ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ

Ještě než začneme životní prostředí pomocí upcyklace chránit, pojďme si říct, co to životní prostředí vlastně je. Definice nám říká, že je to vše, co vytváří přirozené podmínky existence organismů, včetně člověka a je předpokladem jejich dalšího vývoje. Složkami je především ovzduší, voda, horniny, půda, organismy, ekosystémy a energie. Nebo jinak: Životní prostředí je systém složený z přírodních, umělých a sociálních složek materiálního světa. A pokud si budeme chtít výše uvedené oficiální poučky zjednodušit, lze termín životní prostředí formulovat asi takto: Našim životním prostředím je všechno na planetě zemi (protože o životním prostředí v okolním vesmíru nevíme vůbec nic). Ano, vše výše zmíněné můžeme i prostřednictvím upcyklace chránit. Samozřejmě že ne ze dne na den, ale postupným přehodnocováním našeho současného chápání materiálových hodnot.

Rate this post

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *