Kvalita obálky budovy
Základním kriteriem je součinitel prostupu tepla, který je uváděn ve třech úrovních – jako hodnota požadovaná, doporučená a cílová (tab.1). Cílové hodnoty jsou uvedeny jako intervalu: Pokud chceme dosáhnout úroveň pasivního domu, je pro rodinné domy většinou vhodné volit hodnoty při spodním okraji intervalu, pro velké kompaktní budovy mohou postačovat hodnoty při okraji horním.
Současně s tím jsou stanoveny i požadavky na průměrný součinitel prostupu tepla obálky budovy jako celku (tab.2). Kriterium je stanoveno pro každou budovu jednotlivě metodou referenční budovy [2]: Do výpočtu geometricky a funkčně identické virtuální budovy se zadají odpovídající požadované hodnotě součinitele prostupu tepla tab.1, prosklení se však započte nejvýše z 50% plochy obvodových stěn. Případné prosklení navíc se započítá tak, jako by v tom místě byla obvodová stěna. Z toho se stanoví hodnota průměrného součinitele prostupu tepla, která je kriteriem pro posuzovanou budovu, pokud není překročena uvedená konstantní limitní hodnota.
Doporučený průměrný součinitel prostupu tepla je pak na úrovni ¾ hodnoty požadované. Cílová hodnota průměrného součinitele prostupu tepla je uvažována jako konstanta a pro obytné budovy odpovídá pasivnímu domu podle TNI 73 0329 a TNI 73 0330. Pro nebytové budovy se zatím nestanovuje, vzhledem k různorodosti takových budov.
Bilanční energetické hodnocení nulového domu
Hodnocení vychází z roční bilance energetických potřeb a energetické produkce v budově a jejím okolí, vyjádřené v hodnotách primární energie. Předpokládá se, že budova je připojena na obvyklé energetické sítě. Zpravidla je potřebné, aby stavební řešení a technická zařízení budovy byla navržena tak, aby alespoň přibližně odpovídala standardu pasivního domu a část energetických potřeb kryla z obnovitelných zdrojů.
Předběžně jsou stanoveny dvě základní úrovně hodnocení:
Úroveň A – do energetických potřeb budovy se zahrne potřeba tepla na vytápění, potřeba energie na chlazení, energie na přípravu teplé vody, pomocná elektrická energie na provoz energetických systémů budovy, elektrická energie na umělé osvětlení a elektrické spotřebiče.
Úroveň B – jako A, ale bez zahrnutí elektrické energie na elektrické spotřebiče.
Pro A i B je dále definováno, co se považuje za dosažení úrovně „energeticky nulového domu“ a co za dosažení úrovně domu „blízkého energeticky nulovému“ .
Výstavba nulového domu
Nulové potřeby energie není u domu většinou dosaženo pomocí tepelné izolace, ale využitím moderních technologií – například solárních panelů, které vyrábí energii. Nezbytným předpokladem nulových domů je také jeho správná orientace, klimatické podmínky a tvar domu.
Běžnou součástí nulových domů jsou fotovoltaické panely, které vyrábí elektřinu, resp. solární kolektory, které mohou být využity pro ohřev vody, popřípadě pro přitápění. Pokud solární panely vyrobí více energie, než nulový dům spotřebuje, bývá označován jako aktivní neboli plusový dům. V tomto případě je možné dodávat nadbytek elektřiny do sítě.
Nulový dům a úspory energie
Nulové domy si především v létě vyrobí nadbytek energie ze solárního záření. Tepelnou energii lze uchovávat v akumulačních zásobnících a v zimě ji pak spotřebovávat. Zásoby energie lze skladovat například ve velkoplošných slunečních kolektorech. Nulové domy ke svému provozu potřebují nákladné moderní technologie.
Nulové domy v České republice
Postavit nulový dům lze pouze v určitých lokalitách a za použití nejmodernějších technologií. Projekt domu musí být uzpůsoben klimatickým podmínkám a nulový dům musí být správně umístěn s ohledem na světové strany. Nulové domy se v současné době vzhledem ke své technologické a finanční náročnosti staví především jako experimentální stavby.
Nulový dům v České republice zatím postaven nebyl, ale několik staveb s nulovou potřebou energie mají například v sousedním Rakousku.