Emise jsou látky, které byly vypuštěny do životního prostředí. Nejčastěji se tento pojem používá pro znečišťující příměsi vypouštěné do ovzduší a dává se do přímé souvislosti s problematikou globálního oteplování, skleníkového efektu apod. Snižování emisí a boj s globálními klimatickými změnami, mezi které kromě globálního oteplování řadíme například globální stmívání nebo kyselé deště, se dostaly mezi hlavní témata mezinárodní politiky.
K emisím patří: oxidy uhlíku, dusíku, síry; uhlovodíky – zejména methan; výfukové plyny – včetně těžkých kovů (olovo, rtuť atd.); popílek či prach. Dříve problematické freony dnes nahrazují látky vznikající nejen jako produkty chladírenského sektoru, ale např. také sloučeniny spojené s výrobou plochých televizních obrazovek.
Množství emisí se udává v hmotnostních nebo objemových jednotkách za určitou dobu, většinou za rok (mg/rok), ale může jít i o kratší časové úseky. Ve vyspělých zemích existují emisní limity, které nám vyjadřují nejvyšší přípustné množství znečišťujících látek vypouštěných ze zdroje do atmosféry.
Emise v kontaktu s prostředím – imise
Jakmile jsou už emise v kontaktu s životním prostředím, používá se pojem imise. Emise se po vypuštění do ovzduší mohou měnit v důsledku reakce s dalšími sloučeninami a prvky přítomnými v ovzduší (imise). Některé takto vzniklé látky jsou ještě škodlivější než původní emise. Množství imisí se udává v koncentračních jednotkách (mg/m3). Existuje imisní limit, který nám udává nejvyšší přípustnou koncentraci znečišťujících látek v ovzduší.
Emise a skleníkový efekt
Zvláštní pozornost mezi emisemi si získaly tzv. skleníkové plyny (sledované plyny: oxid uhličitý, methan, oxid dusný, fluorid sírový hydrogenované fluorovodíky, polyfluorovodíky). Koncentrace skleníkových plynů přímo ovlivňuje úroveň tzv. skleníkového efektu, což je proces ohřívání planety způsobený schopností atmosféry propouštět sluneční záření a zároveň pohlcovat zpětnou tepelnou energii vyzařovanou z povrchu Země.
Přestože podíl skleníkových plynů na globálním oteplování je stále předmětem diskuzí, řada vědců zastává názor, že antropogenní skleníkový efekt (skleníkový efekt související s lidskou činností) je nespornou příčinou zrychleného růstu průměrné teploty zemské atmosféry a oceánů. Proto se stala produkce skleníkových plynů nežádoucí a průmyslové země se zavázaly snížit emise v tzv. Kjótském protokolu. Ten měl být nahrazen novým protokolem, jenž měl vzejít z Kodaňského summitu konaného v roce 2009. Státy se však nebyly schopné dohodnout na tom, jak budou bojovat proti klimatickým změnám. Největší spory se vedly o stupně celsia a o peníze. Kodaňská dohoda, kterou účastníci na poslední chvíli přijali, je právně nezávazný dokument.
S emisemi je spojován také smog. Smog je označení pro mimořádné znečištění ovzduší při nepříznivých meteorologických podmínkách. Při smogové situaci se v ovzduší hromadí škodlivé látky a dochází k překročení přípustných hodnot koncentrace těchto látek, což může mít negativní vliv na zdraví obyvatel. Rozlišujeme dva druhy smogu: redukční a oxidační.
Redukční smog (londýnský, zimní) obvykle vzniká při teplotní inverzi. Dochází k hromadění škodlivin ze spalovacích procesů. Oxidy síry, dusíku, prachové částice a další látky pak spolu s mlhou vytvářejí hustý aerosol, který při vdechnutí poškozuje sliznice.
Oxidační smog (losangelský, letní, fotochemický) vzniká vlivem působení slunečních paprsků na některé složky dopravních exhalací. Může způsobovat pálení očí, dýchací potíže, malátnost nebo snížení obranyschopnosti organismu.
Emise v České republice
Pro emise platí v České republice různé limity, některé z nich jsou dány tuzemskými vyhláškami a zákonnými předpisy, jiné vyplývají z mezinárodních závazků (např. Kjótský protokol). Emisní limity se týkají nejrůznějších zdrojů znečištění. Např. emisní limity pro velké a střední spalovací zdroje jsou stanoveny pro tyto látky: oxid siřičitý, oxidy dusíku, oxid uhelnatý, organické látky (spalování dřeva a biomasy) a tuhé znečišťující látky. Emisní limity mají často finanční dopad nejen na provozovatele zdrojů znečištění, ale i veřejnost (např. otázka zdražování automobilů).
Obchodování s emisemi – emisní povolenky
Redukce emisí na území státu se díky mechanizmům schváleným Kjótským protokolem může dít pomocí obchodování s emisemi. Emisní povolenky a obchodování s nimi jsou nástroje, které Evropská unie vytvořila proto, aby mohla splnit svůj závazek snížení emisí skleníkových plynů.