Solární energie

Solární neboli sluneční energie patří k obnovitelným zdrojům energie, podobně jako biomasa, větrná nebo vodní energie. Solární energii lze přímo využít k ohřevu vody nebo přitápění pomocí solárních kolektorů nebo k výrobě elektřiny pomocí fotovoltaických panelů.

Solární energie je jediný obnovitelný zdroj, který má dostatečný potenciál dlouhodobě pokrýt energetické potřeby lidstva bez vedlejších následků. Na většinu domů dopadne za rok více sluneční energií, než kolik činí jejich roční spotřeba tepla a elektřiny. Solární energie je také jediný obnovitelný zdroj, který je dostupný všude (na rozdíl např. od vodní energie).

Sluneční energie je energií elektromagnetického záření. Spektrum slunečního záření lze rozdělit na:

  • záření ultrafialové (vlnová délka pod 380 nm)
  • záření viditelné (vlnová délka 380 až 780 nm)
  • záření infračervené (vlnová délka přes 780 nm)

Solární energie v České republice

Celkové množství solární energie, které na zem (nebo střechu rodinného domu) dopadne za určitou časovou jednotku (den, rok) ovlivňují zeměpisné podmínky. Jiná je intenzita slunečního záření v jižních státech Evropy, jiná v severských zemích. V České republice je intenzita slunečního záření odhadována na 950–1 340 kW na metr čtvereční za rok.

Intenzita solárního záření se pochopitelně mění i v průběhu ročního období. V České republice je nejvyšší mezi dubnem a zářím. Dalším důležitým údajem je počet slunečních hodin, které se v České republice odhadují na 1 330–1 800 hodin.

Využití solární energie

V praxi se setkáváme s limity, které omezují využitelnost solární energie. Jedná se především o účinnost solárních kolektorů pro ohřev vody (zhruba 30–40 %) a fotovoltaických panelů (kolem 15 %). Solární energie má jen malou plošnou hustotu a zařízení pro její zachycení jsou proto poměrně velká. Nejvíce je solární energie dostupná v létě, zatímco v zimě je jí nedostatek.

Solární energii lze využít k vyhřívání domu (pasivní zisky, zimní zahrada apod.), k ohřevu vody v bazénu, ohřevu vody pro domácnost, absorpčnímu chlazení (chladnička, klimatizace), destilaci nebo sterilizaci vody (získávání pitné vody), k výrobě elektřiny (fotovoltaické články), pohonu zařízení pomocí Stirlingova motoru, k pohonu automobilů.

1. Pasivní využití – jedná se o principy tzv. solární architektury, které vedou k úsporám energie. Mezi základní principy solární architektury patří především vhodná orientace prosklených ploch a tepelně akumulačních stěn, dosažení maximálního objemu stavby za minimálního povrchu obvodových (ochlazovaných) stěn, důkladná tepelná izolace a využití obnovitelných zdrojů pro energetické zásobování stavby.
2. Aktivní využití – je realizováno pomocí přídavných technických zařízení tzv. slunečních kolektorů. Ty jsou v zásadě dvojího typu:
  • Termické kolektory – slouží především k ohřevu vody, k přitápění a ohřevu vody v bazénech.
  • Fotovoltaické kolektory – pomocí tzv. fotovoltaického jevu přeměňují sluneční záření přímo na elektrickou energii.

Solární elektrárna

Jedním z možných využití solární energie je výroba elektřiny pomocí fotovoltaických panelů. Kolik elektřiny dokáže solární elektrárna vyrobit, závisí na několika faktorech. K těm hlavním patří počet slunečních hodiny a intenzita slunečního záření. Pro umístění fotovoltaické elektrárny je nejvhodnější jižní orientace a sklon mezi 30–35 %.

Výkon solární elektrárny  se uvádí v jednotkách kWp, které značí maximální možný výkon elektrárny. Obecně platí, že 1 kWp zabere 8–10 % m2 plochy a vyrobí přibližně 1 MWh elektřiny ročně (při ideálních podmínkách).

Solární energie je podporována státem pomocí tzv. výkupních cen nebo zelených bonusů. Výkupní cena elektřiny z fotovoltaiky je u solárního zdroje do 30 kWp 12,25 Kč za kWh, což je téměř třikrát více než cena elektřiny, kterou platí za kilowatthodinu domácnosti. Od roku 2011 by ale výkupní ceny měly razantně klesnout.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *